Přehled slavných hráčů v historii klubu pokračuje pátým dílem, v němž konečně přišla řada na brankáře. Není jím nikdo jiný než gólmanská jednička úvodních sezon Emmanuel „Manny“ Fernandez. V dresu Wild strávil celkem šest sezon.

Foto: lastwordonsports.com

Fernandez prošel draftem už v roce 1992, kdy si jej ve třetím kole vybrali Québec Nordiques. Zlatý medailista z mistrovský do dvaceti let v kanadském dresu (byť taktéž s francouzským pasem) ale jejich dres nikdy neoblékl. Byl totiž brzy vytrejdován do Dallasu, kde si v roce 1995 odbyl svůj debut. V dresu Stars nastoupil i v dalších třech sezonách, jenže dohromady naskočil jenom k devíti zápasům. Nevedl si v nich sice špatně, přesto stálou důvěru nedostal. Stalo se tak, že v roce 1999 sledoval tažení svého týmu až k zisku Stanley Cupu pouze na dálku ze záložního Houstonu Aeros. Prsten pro tehdejší krále NHL tak doma nemá.

První výrazný zlom v jeho kariéře přišel o rok později, kdy za Dallas nastoupil ve 24 zápasech a vedl se výborně – 92% úspěšnost zákroků je důkazem. V play-off ale Dallas spanilou jízdu nezopakoval.

Pod Lamairem dostal konečně šanci

Přišla sezona 2000-01 a Manny Fernandez měnil dres. Stěhoval se do nově vzniklého klubu z Minnesoty. Nutno říct, že šlo o zvláštní trejd. Zaprvé přestupoval z Dallasu, z klubu, který před deseti lety „uzmul“ minnesotským North Stars licenci, a zadruhé jeho novým trenérem byl jeho vlastní strýc – bývalý slavný hráč a slavný trenér Jasques Lamaire.

A právě pod jeho taktovkou začal pravidelně chytat, což přinášelo výsledky. První sezonu stál v brance dvaačtyřicetkrát a opět se mohl pochlubit úspěšností zákroků ve výši 92%. Pravda, o rok později vykazoval čísla horší než devadesát procent, ale přesto v něm měla Minnesota kvalitního gólmana.

V sezoně 2002-03 se dělil o post jedničky s Rolosonem. Tento boj mírně prohrával, byť jeho čísla byla opět skvělá. Ve 35 zápasech překoval vlastní osobní rekord v podobě 92,4% úspěšnosti. A jeho největší chvíle přišly až v play-off. V něm se devíti takřka bezchybnými starty podílel na minnesotském tažení do finále konference.

William M. Jennings Trophy

O rok později pokračoval Manny ve svém zaběhnutém standardu. Pak si odskočil během výluky do švédské Lulea. Následující dvě sezony byly jedny z nejúspěšnějších v jeho kariéře. V ročníku 2005-06 stál v brance 58krát a opět s úspěšností 92 %. Na play-off to ale nestačilo.

A v následující sezoně, kdy se o post jedničky pravidelně střídal s Nicklasem Bäckströmem byl společně se svým kolegou oceněn individuální trofejí. Oba se podělili o William M. Jennings Trophy, jež se uděluje brankářům týmu s nejnižším počtem inkasovaných gólů v sezoně (brankáři musí nastoupit alespoň k 25 zápasům). Ani tehdy ale Minny do vyřazovacích bojů neproklouzla.

Přestup k Medvědům a ještě jedna trofej

Čas Fernandeze u Wild se tehdy nachýlil ke svému konci. V létě se upsal Bostonu Bruins, kde strávil své poslední dvě sezony v NHL. V té první stihl ze zdravotních důvodů pouze čtyři starty. V ročníku 2008-09 ale už stabilně kryl záda Timu Thomasovi, což mu vyneslo druhou Jennings Trophy. Po sezóně se rozhodl pro konec kariéry.

Fernandez patřil ke kvalitním brankářům a už navždy zůstane neodmyslitelnou ikonou klubu v jeho úvodních sezonách v NHL. Celkem nastoupil k 325 zápasům a svojí úspěšnost zákroků udržel na celkovém čísle 91,2 %.